Vždycky byl přesvědčen, že dobré skladby pro marimbu může napsat jen ten, kdo zná tajemství tohoto nástroje a dokáže co nejlépe využít
Jeho marimbové koncerty by nemohly vzniknout bez dvou skladatelských osobností, které má ve velké vážnosti. Začal nejprve studovat skladbu u Hanuše Bartoně, profesora na Akademii muzických umění.
Jako obdivivatel Lonarda Bernsteina a sladatelů, kteří se se stejnou lehkostí dovedou pohybovat v jazzu i ve vážné hudbě, studoval potom u jednoho z nich, Alexeje Frieda, který posunul českou artificiální hudbu o desítky let dopředu a jemuž zůstane navždy zavázán za neocenitelné a nezapomenutelné hodiny kompozice.
Už na konzervatoři brilantně ovládal jazzovou hru na piano a šokoval při zkouškách vážené profesory bravurní interpretací Dave Brubecka za doprovodu svého spolužáka, později slavného kontrabasisty Jiřího Mráze, který se po odchodu do US
A proslavil hrou s legendárním Oscarem Petersonem. Inspirace jazzovým klavírem je patrná nejen na jeho technice hry, ale odráží se i v jeho marimbových koncertech.Svůj Koncert pro marimbu, sólové housle a smyčcový orchestr č. 1
. Kokoška poprvé uvedl po pětileté absenci na koncertním pódiu v roce 1995 v pražském Rudolfinu s Pražským komorním orchestrem za bouřlivého ohlasu publika. S týmž orchestrem jej také natočil v České televizi a vzápětí také pro Český rozhlas s Vladimírem Válkem a Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu.
Koncert č.2 pro marimbu, barokní trubku a smyčcový orchestr provedl v roce 2000 opět s PKO v Rudolfinu (kde byl nahráván v přímém přenosu Čes. rozhlasem), tentokrát s uruguayským dirigentem Robertem Montenegrem, který ho v následujícím roce pozval k provedení tohoto koncertu do Montevidea. Zde byl proveden v rámci benefičního koncertu Hudba mezi třemi městy: Jerusalem, Praha, Montevideo, a spolu s Dvořákovou Osmou symfonií reprezentoval současnou českou hudbu, vedle skladby israelského komponisty Bem Haima. Kokoška zde vystoupil vedle špičkového israelského flétnisty Noama Buchmana. Viz. obr.:
Premiéra Koncertu č. 3 pro marimbu, sólový hoboj a smyčcový orchestr byla provedena rovněž v roce 2000 v sále berlínských filharmoniků a v témž roce nahrál Kokoška všechny tři koncerty na CD s dirigentem Petrem Vronským. Viz. NAHRÁVKY .
Charakteristika Kokoškových marimbových koncertů je nejlépe vystižena v následujících
recenzích:2000
http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm: ” ... za celkovým dojmem je cítit ... úmysl traktovat marimbu spíš jako instrument hudebně výrazový než virtuózně technický. Odtud se nejspíš odvíjí celý ráz hudby ve všech třech koncertech: velice barvitý, s bohatou, nijak agresiviní rytmikou. Inspiračními zdroji tu je zřejmě velice široká oblast hudby koncertní, ale i lidové, jazzu a také polyfonie. Celkově ty koncerty vyznívají pohodově, trochu i meditativně a optimisticky...Samozřejmě jsou tu i místa, kde interpret sólista názorně ukazuje, co všechno marimba “umí”.”2001
Hudební rozhledy/7, :”...kompozičně nápaditě a se znalostí technických a výrazových možnoostí svého nástroje (Kokoška) doplňuje nečetnou marimbovou koncertní literaturu. Hranice těchto možností vyvažuje volbou druhého sólového nástroje (houslí, barokní trubky, hoboje). Dua sólistů tvoří jakási concertina, concerto grosso reprezentuje smyčcový orchestr. Díky jeho představivosti a schopnosti asimilovat četné vlivy hudby různých žánrů a etnických oblastí i stylů od barokní lapidárnosti vivaldiovského typu po synkopové rytmy s českou příchutí, .....zůstává jeho hudba stále poutavá....Je to hudba vyvolávající ...místy asociace s hudbou filmovou v tom pozitivním slova smyslu. Hudba “dýchající vlídností i zamyšlením, spontánností i radostnou energiií” (jak říká Jiří Pilka v bukletu).”