Concerto festivo pro marimbu a orchestr od Jiřího Válka zahajuje dlouhou řadu koncertních skladeb inspirovaných virtuositou Miroslava Kokošky, který je nazýván Paganinim marimby; patří mezi ně například i skladby Jiřího Pauera, Emila Hlobila a Petra Ebena.

Aby naplnil záměr trvale zakotvit marimbu na koncertních pódiích, zakládá komorní soubor Pražské marimbové trio (PMT) v kombinaci marimby s flétnou (Jan Riedlebauch) a kytarou (Luboš Brabec, vzápětí po něm Miloslav Klaus).

° Dál prosazuje marimbu jako sólový nástroj a vystupuje s předními českými a slovenskými tělesy (Pražský komorní orchestr bez dirigenta, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Slovenská filharmonie a další) na koncertech po celé republice a na Pražském jaru v letech 1984,85,86. Viz. OHLASY .

°Po výměně flétny za housle (Jaroslav Svěcený) a s novým kytaristou a skladatelem (Štěpán Rak) prosazuje Kokoška toto nové obsazení jako komorní soubor Čs. Televize, aby dostal marimbu i trio do povědomí širší veřejnosti a také do zahraničí a obešel se přitom bez oficiální monopolní agentury, u níž jeho marimbové projekty narážejí na značné nepochopení. Trio se tak objevuje v mnoha domácích i několika kooprodukčních televizních programech, účastní se několika zahraničních festivalů a stává se poměrně známým komorním souborem.

Ani půlhodinový dokumentární film “Radotín Sound, aneb zpověď jednoho hráče”, natočený známou režisérkou D.Vihanovou a promítaný ve všech českých kinech, nedokáže změnit skutečnost, že tehdejší monopolní agentura není ochotna či schopna uskutečnit zahraniční nabídky, které pro trio přišly přímo Kokoškovi.

V době, kdy jinde ve světě začíná marimba výrazněji obohacovat hudební scénu vážné hudby, vzdává Kokoška svoje nadlidské úsilí projekt tria udržet a dál rozvíjet a odchází z koncertního života těsně před sametovou revolucí. Ta mu přinese novou nabídku, jak využít svých nemalých organizačních a manažerských schopností: je osloven celým pedagogickým sborem hudební školy a požádán, aby se postavil do jejího čela. Jeho škola Charlotty Masarykové v Praze 6 se dostává mezi ty nejlepší. Jako ředitel se při výchově mladých talentů obklopuje významnými hudebními osobnostmi.

° Zároveň studuje skladbu u Hanuše Bartoně a Alexeje Frieda. Viz. KONCERTY PRO MARIMBU .

Vzniká jeho Koncert pro marimbu, sólové housle a smyčcový orchestr č. 1.Po pětileté absenci na koncertním pódiu jej hraje v pražském Rudolfinu s Pražským komorním orchestrem bez dirigenta (PKO) za bouřlivého ohlasu publika. S týmž orchestrem jej také natočil v České televizi a vzápětí s Vladimírem Válkem a Symfonickým orchestrem Čs. Rozhlasu. Viz. OHLASY .

Provádí Koncert č.2 pro marimbu, barokní trubku a smyčcový orchestr, opět s PKO v Rudolfinu (kde byl nahráván v přímém přenosu Čes. rozhlasem), tentokrát s uruguayským dirigentem Robertem Montenegrem, který ho zve k provedení tohoto koncertu v Jižní Americe v následujícím roce. Premiéra Koncertu č. 3 pro marimbu, sólový hoboj a smyčcový orchestr se koná v sále berlínských filharmoniků.

Všechny tři koncerty jsou nahrány na CD s dirigentem Petrem Vronským. Viz. NAHRÁVKY .

°Provádí svůj druhý koncert v Montevideu s uruguayským dirigentem Robertem Montenegrem a uruguayským symfonickým orchestrem la Orquesta Sinfónica del Sodre.

° Získává pro svůj projekt Prague Chamber Session význačné sólisty Pavla Prantla a Milostava Klause. Viz. PRAGUE CHAMBER SESSION